Historie

Vznik a vývoj pojmenování obcí:

Měník
Místní jméno: Původně znělo Měnín. Teprve koncem 15. Století se počíná objevovat dnešní tvar Měník. (Stejnou změnu zaznamenává vesnice Měník u Litovle na Moravě.) Místní jméno vzniklo přivlastňovací příponou – ín z osobního jména Měna a to od slovesa míniti (staročeský mieniti). Tvar Měník je zdrobnělina, asi po úbytku obyvatelstva ve válkách a epidemiích. Datuje se ke konci 16. století.

Bydžovská Lhotka
Jméno Lhotka se vyskytuje velmi často. Vzniklo ze staročeského lhota, lhóta (polehčení, osvobození, svoboda). Byly tak nazývány osady na vymýcené lesní půdě, kde se osadníkům dostávalo po určitých počet let (lhůt) osvobození od daní. Říkalo se o nových nabyvatelích půdy, že jsou na lhotě. Lhotka je zdrobnělina a její přívlastek označuje příslušnost k Novém Bydžovu. Obec se ve 14. Století jmenovala Něprova Lhota.
Osobní jméno Něpr povstalo oslabeným článkováním z plného jména Dněpr.

Libeň
Jméno osady Libeň vzniklo přivlastňovací příponou z osobního jména Luba (Ljuba) a znamenalo Lubův (Libův) dvůr. Přehláska u i je způsobena měkkým 1.

Historie obcí

Měník
V roce 1888 bylo v Měníku odkryto rozsáhlé pohřebiště popelnicových polích slezského typu. Z 30 prozkoumaných hrobů je patrno, že výhodně položená krajina byla osídlena dávno před naším letopočtem.
Dějiny Měníka sahají do první poloviny 14. Století. V roce 1323 seděl na měnickém statku zeman Martin z Měnína. V roce 1383 je na Měníku zapsán Jan Čapek z Měnína a roku 1409 Mikuláš Kostlovec z Měnína. Po něm následoval Jan z Měnína, který postoupil místnímu místní statek Janu Kostlovcovi z Měnína. V roce 1518 se píše nový majitel už Václav Měnický z Měnína. Roku 1599 zakoupilo dvůr se všemi polnostmi, vesnicí a poddaným lidem město Nový Bydžov od Martina Měnického z Červené Vsi (Červeněvsi). Po třicetileté válce zůstalo ve vesnici jen 5 sedláků, 3 chalupníci a kovář. Měničtí nevolníci se zúčastnili velkého povstání v roce 1775 a přiměli novobydžovské radniční pány k rozparcelování místního dvora. Stali se už v osmdesátých letech 18. století vlastníky půdy, přestali robotovat a jejích pracovní povinnosti byla převedena v peněžitou reluici , kterou platili do roku 1848.

Libeň
Libeňské zboží se připomíná v 15. století. Na pokraji osady lze ještě dnes spatřit zachovalé hradiště zalité vodou z blízkého potoka. Tvrz byla ze všech stran chráněna širokým bahnitým příkopem.
Z držitelů tvrze je znám toliko Mikeš Petrold z Libně, který vládl místnímu poddanému lidu v letech 1452 – 1461. Měl nějaké platy i v Myštěvsi. V 16. století už byla tvrz opuštěna a připadla se dvorem k panství novobydžovskému. V roce 1569 nastěhovali radniční páni do libeňského dvora poddané města. Osada se však pro nedostatek selské půdy nemohla nikdy rozvinout. Na konci 18.století měla jen 4 popisná čísla.

Bydžovská Lhotka
Také o dějinách Bydžovské Lhotky se zachovalo velmi málo archivních zpráv. Nejstarší zápisy pocházejí ze 14. století, kdy vesnice s pozemky a dělným lidem patřila městu Novému Bydžovu. S ním také sdílela všechny osudy. Po zrušení roboty v roce 1848 se místní zemědělské usedlosti počaly rozvíjet, zvláště když se zemědělci zaměřili na pěstování čekanky.